Autobiografický blog o cestách světem vnitřním i vnějším.
Co všechno byste si s sebou vzali, kdybyste věděli, že jedete na půl roku k moři? Že opalovací krém a plavky? Tak poslyšte, co se hodilo mně. Mimochodem, už jsem tady měsíc, a uteklo to jako voda. Voda je tu všude kolem. Tři týdny mi padala z nebe na hlavu, takže jsem se před ní musel všemožně chránit….
Znáte ten pocit, kdy už si myslíte, že vám něco jde a v tu ránu to začnete kazit? Já jsem si třeba myslel, že přemisťování palet vysokozdvižným vozíkem je taková jednoduchá až primitivní činnost. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se něco takového budu muset „učit“! Až do rozbití prvního zboží … Teprve, když se…
Navštívil jsem daňový úřad. Jenom naučit se správně vyslovit název této instituce v norštině mi trvalo několik dní. Shluk zdvojených písmen mě zpočátku od snahy to slovo vůbec vyslovit nahlas odrazoval. Skatteetaten. Ska-te-e-tá-tn. Skate-e-tatn. Ve městě čítajícím na padesát tisíc obyvatel jsem čekal nepřehledný úřední moloch s informačním okénkem, složitým rozcestníkem k jednotlivým oddělením, nervózní lidi spěchající z práce…
„Je skoro půlnoc. Je světlo. Toto je můj polární deník,“ napsal jsem si minulou sobotu do notesu. Na jihu Švédska, v místě vzdáleném na 1800 kilometrů odsud, se po půlnoci přece nakonec setmělo. Ale tady, v norském Bodo, jsem tmu ještě „neviděl“. Každý večer jsem zas a znovu pečlivě zatemňoval okna, až mě to přestalo bavit a…
Griser hviler på enga Učím se norsky. Řeknete si, na co? Tímto jazykem přece mluví jen asi pět milionů lidí, což je počet obyvatel Norska. A tipnul bych si, že jinde než v Norsku nebo ve Švédsku vám tento jazyk na nic nebude. Tak s pravdou ven, jedu za prací do Norska. Všichni, nebo aspoň ty mladší…
Odpolední trajekt do švédského Trelleborgu je zaplněný turisty. Začátek května, jaro je v plném proudu, všechno kvete, zeleň jásá. To je patrně první příležitost pro většinu lidí, aby se vydali na cesty, na dovolené. V jídelní místnosti lodi je o několik desítek decibelů více hluku než obvykle. Členové rozvětvených rodin tu krátce po nalodění, patrně v euforii z neobvyklého…
O půl čtvrté ráno mě něco probudilo. Chroupání. V kuchyni je myš, to je jasné. Rázem jsem vstal. No co, aspoň si zajdu na záchod. Snad právem jsem očekával, že myš bude mít tolik slušnosti, aby se světla a hluku zalekla a nechala mě dospat. Procházeje kuchyní, schválně jsem dupal a vydával jsem hluboké, nespokojené zvuky….
Jsem kamioňák? No ano, co jiného bych asi tak byl, když mi necelých dvanáct dní mimo kamion přijde jako dovolená. Ve čtyři ráno přesedám ze své dodávky do kamionu, rozjíždím se a pomalu si nevšimnu rozdílu. Další důkaz. A mohl bych jich předložit více. Jenže – nač s tím ztrácet čas. Toho není v autodopravě nikdy dost….
To nenápadné městečko východně od švédského Stockholmu se mi vrylo do paměti hned dvěma nečekanými událostmi. Na dálničním obchvatu se stala nehoda, což Švédi řeší tím, že dálnici prostě přetnou policejní páskou a zavřou. Naskytla se mi tak vítaná možnost projet se kamionem skrz střed města, a to je ve Švédsku opravdu nezvyklé. Celý jsem…
Kdesi jsem četl, že indiáni dávají dárky tak nenápadně, jak jen to jde. Nekoná se prý okázalé předání daru zabaleného v lesklém papíru za přítomnosti dalších osob. Indián nečeká vděčnost a dokonce je prý úplně nejlepší, pokud obdarovaný vůbec neví, od koho dárek je. Dar se má zanechat v jeho prostoru, pokud je to jídlo, tak třeba…