Kdesi jsem četl, že indiáni dávají dárky tak nenápadně, jak jen to jde. Nekoná se prý okázalé předání daru zabaleného v lesklém papíru za přítomnosti dalších osob. Indián nečeká vděčnost a dokonce je prý úplně nejlepší, pokud obdarovaný vůbec neví, od koho dárek je. Dar se má zanechat v jeho prostoru, pokud je to jídlo, tak třeba přímo v jeho ledničce. Měl by to být takový dárek, který obdarovaný ocení, bude se mu hodit, využije jej. To samozřejmě přepokládá určitou znalost obdarovaného. Co má rád? Co mu dělá radost? Co jej nebo ji zajímá? Co naopak rád nemá? Nechat zarytému odpůrci mořských plodů v mrazáku sépii by asi nebylo to nejlepší.
Nedávno se mi zanechání dárku po indiánsku skoro povedlo. Měl jsem zrovna narozeniny a shodou okolností jsem šel kamsi na pracovní schůzku. Už den předtím jsem koupil dort v krabici, abych měl co rozdávat, když bude příležitost. Pracovali jsme a já jsem se o svých narozeninách nezmínil, kolegyně je vyhledávaná odbornice, neustále jí zvoní telefon, klienti si u ní podávají dveře, nemá pro sebe ani minutu. Řečeno slovy klišé, nestíhá. Nechtěl jsem jí přidávat o starost navíc. Taky mi už bylo 41, a začal jsem (každý nějak začíná) zjišťovat, že moje vlastní narozeniny asi nejsou ta úplně nejdůležitější věc na světě (divný). A cítil jsem se dobře, že právě v tento den mohu kolegyni asistovat u terapií s klienty a nasávat informace a poznatky z pro mě stále nového oboru. Vlastně jsme si dávali dárky vzájemně a současně, nehmotné. Dávali jsme jeden druhému svůj čas a pozornost. Ona mi umožnila nahlédnout pod pokličku své lety pěstované odbornosti. A já jsem tam byl pro ni jako výkonná ruka, ten, kdo si s klientem zacvičí bez její přítomnosti. A tím dám zase já dárek jí, pár minut volna v jinak hektickém dni.
Odešel jsem a kus dortu jsem nechal v ledničce. Jenom jsem napsal stručnou zprávu, aby věděla, že tam je, a na celou věc jsem zapomněl. Později odpoledne hlásila, že nabídky využila. Pocítil jsem dosud nepoznané potěšení. Potěšilo mě, že jsem dal někomu dárek tak trochu jako indián. Umístil jsem jej do sféry obdarovaného, v čase, kdy by se mu to mohlo hodit, a ono se to opravdu hodilo! Pravda, mou radost trochu kalilo oznámení, že teď ji pobolívá žaludek, jelikož nic jiného ten den nejedla. Hm, drobná nedotaženost. Ne, že bych to v koutku mysli trochu netušil, že by bylo lepší sehnat něco zdravého a přitom chutného. Jenže to už je jiná kapitola, něco jako „Překonej svou lenost“.
