11.6.2019
Dnes je úterý a jsem ještě nevyspalejší než včera. Čím to je. Přemýšlel jsem, jak budu pokračovat s přestavbou Franty a večer jsem koukal na internetu na videa a články týkající se solárních panelů. Otevřelo se přede mnou celé nové téma, no přiznám se, ze začátku jsem z toho nebyl nadšený. Mám ke všem, co se nějak týká kabelů, určitý odpor, jsem rozmrzelý, jen když mám odpojit lampičku z prodlužky. Takže představa, že začnu pronikat do tématu solární energie, se mi ani trochu nelíbila. Ale řekl jsem si, hele, chceš bydlet v autě, musíš se to naučit. A jak říká babička, odříkaného chleba největší krajíc. Ve facebooku jsem měl od kamaráda odkaz na eshop solárními panely. Kliknu na to, a je to přesně, jak jsem tušil. Začaly na mě skákat všechny ty volty a watty, případně megaherze, měniče napětí, regulátory, svorky a spojky. Tohle fakt nemám rád.
A tak znovu a lépe. Uklidni, se. To půjde!.
Co třeba dát do googlu – „jak funguje solární panel“? Přesně tak, na světě jsou lidé, co na svých eshopech dokáží přiblížit odborné téma laikovi. Já pouze vím, že potřebuju nabít mobil, notebook, dobíjet autobaterii a svítit! A fakt nevím, kolik co spotřebuje energie. Začetl jsem se do článku, který mi na mé otázky v podstatě odpověděl. Už vím, že jsou dva typy solárních panelů – monokrystalický a polykrystalický, přičemž ten druhý se nabíjí i ve špatném počasí, když slunce nesvítí!
Začalo ve mně růst mírné nadšení. Že bych byl opravdu v dodávce soběstačný i v zimních měsících? To je něco, v co jsem vlastně úplně nedoufal. Nějakou tu zkušenost s využíváním solární energie už mám, pravda, byly to spíše panýlky než panely, co jsem zatím používal, a ty nabíjely jen na přímém slunci, a co ještě tak, že jsem byl rád, že se mobil aspoň nevybíjí. Na webu „solárníčko“ jsem evidentně narazil na nadšence – kdo jiný by si pro telefonické dotazy vyhradil čas od pondělí do neděle, že. Ten člověk asi už pár dotazů zodpověděl – ve přehledném článku zmínil nejčastější typy použití panelů a k nim přiřadil rady, jaký typ panelu by si měl člověk vybrat. Paráda. Pojal jsem nezvratné podezření, že mohu být skutečně ve své dodávce energeticky nezávislý. Podezření přerostlo v nadšení. Můžu tomu vůbec věřit? Jako by se mi splnilo přání, které jsem si ani netroufal vyslovit.
Už jsem přečetl pár článků o lidech žijících mimo civilizaci. Vyslechl jsem také pár rozhovorů o nezávislosti na centrálních distribučních soustavách. Vždycky mi to znělo jako scifi. Tak nějak podvědomě jsem si život bez elektrické zásuvky vůbec nedokázal představit. Určitě vím, že takový poustevník nejsem, abych byl někde bez mobilu a internetu. Včera mi došlo, že právě tahle „závislost“ vlastně byla to, co mi bránilo v rozletu. S posvátnou bázní se bojím domyslet, co tohle znamená. Žít, kde si člověk zvolí? Kdekoliv v přírodě, zcela a naprosto „nezasíťované“?
