Přišel jsem na to, že překážkou veškerého pokroku stavebních prací na dodávce je absence koberce. Přece, dokud nebudu mít na podlaze koberec, nemohu vyrábět nábytek, který bude do podlahy připevněn! Musel bych potom okolo tohoto nábytku koberec složitě ořezávat a různé tvary z něj vyrábět, což by jistě bylo problematické a zdlouhavé. A tak, nadšen z toho, jak strategicky již myslím, rozhodl jsem se zaměřit své úsilí tímto směrem.

Vkročil jsem do prodejny s koberci v pochmurné náladě a předem jasné představě, že zde stejně nic kloudného nebude a že se koberec měl koupit přes internet, jak jsem původně plánoval. Míjel jsem čtyřmetrové role nudných kancelářských tepichů. Prošel jsem zjevně bez zájmu prodejnou až dozadu, kde mi svitla určitá naděje. Zbytkové role za poloviční cenu! Zadní koutek prodejny jsem si ihned oblíbil. Pěkné koberce za přijatelnou cenu, a ještě v rozměrech, které se mi přímo hodily do dodávky. Nemusel jsem tedy o ničem diskutovat s obsluhou. Stačí, že sám mám dost práce s výběrem té nejhezčí krytiny, natož, abych se v průběhu operace zvané uříznutí zadané metráže trápil myšlenkou, že právě uřezávaný kus koberce je ten, který skutečně chci. Mohl bych totiž v momentě, kdy nůž oddělí mnou poptávaný kus od zbytku role, dojít k závěru, že ne, že je to ten vedle! A co pak?? Hanba, ostuda, vyhozené peníze. Anebo z druhé strany roky muk v dodávce s kobercem, který prostě není ten pravý.

Šel jsem na jistotu k výrazně modrému koberečku s jemným tečkovaným vzorem. To bude on! Nadšeně jsem poslal fotku příteli na telefonu. Počkat, ještě je tu podobný vedle! Posílám další foto. No ale moment, a co ten světle hnědý, ten by se mi tam asi krásně hodil k překližce! Ale moment, ještě je tu šedý v podobném provedení! Jak jsem přebíral zbytkové role, nacházel jsem jeden ideální koberec za druhým. Stále jsem byl nadšen, ale začínalo ve mně klíčit podezření, že bych mohl mít problém se rozhodnout. Už jsem měl asi sedm adeptů. V diskusi s přítelem na telefonu začala přicházet první ale.

„Ten modrý, to je jak v kupé ve vlaku!“

Opravdu, najednou jsem cestoval pendolinem a do úst se mi vplížila dobře známá nijaká chuť levné vlakové kávy, ze které nakonec vždy bolí žaludek. Otravná nuda a ztuhlá kolena z cesty Praha – Ostrava, kterou jsem v určitém období absolvoval jednou týdně ve středu. Nekonečné ubíhání krajiny, které chvíli baví, ale po třech hodinách… Sterilní WC s podivným mýdlem v granulovaném prášku. Denní tisk!

Modrý je ze hry.

Vzpomněl jsem si na nějaký článek, který jsem kdesi četl. Modrá není dobrá pro spánek. A copak mám doma něco modrého? Ne!

Přesunul jsem svůj zájem k béžové. Světle hnědé tedy. Ano, krásně by šla k palubkám. Ale!

 Je zima, sníh, bahno. Zmrzlý se těším, až si konečně v autě odpočinu. Těžkou botu obalenou sněhem a blátem kladu na ten krásný béžový kobereček. To mu přece nemůžu udělat! Celý zmrzlý se vyzouvám venku, jen abych koberec nezaneřádil.

Stop. Budu tohle opravdu chtít dělat každý den? Několikrát denně? Ne.

Béžový je ze hry.

A nemělo by tam být lino?

Podíval jsem se nervózně na role lin. Nervózně. Takže je to tady. Přece jen ani ten koberec nekoupím levou zadní. Proč prostě nemůžu přijít, koupit a odejít?

Ne. Žádné lino. Koberec tam bude, a bude to jedna z těch zbytkových rolí, a vyberu ji dneska. Bez role koberce odsud neodjedu.

Hlad, žízeň. Pes!

Zatímco zde přebírám role koberců, čeká na mě doma pes. Tato myšlenka mě vzpružila v mém rozhodování. Vzal jsem šedý koberec, rozloučil jsem se s myšlenkou na vesele barevnou dodávku, a smířen s šedým, leč praktickým řešením, zamířil jsem k pokladně. Tam mě čekalo ještě několik minut hovoru s prodavačem o nejvhodnějším lepidlu. Odolal jsem pokušení nastudovat si vlastnosti jednotlivých lepidel na internetu a vrátit se pro lepidlo jindy. Prostě jsem nějaké vybral, zaplatil, odešel.

Tak. Teď mám koberec.

Místo, abych se radoval, cítil jsem se po opuštění prodejny jako bych pádloval na rozbouřeném moři v dřevěné loďce. Nemám vyřešené topení, elektriku…. Ale hlavně, že mám koberec.