Autobiografický blog o cestách světem vnitřním i vnějším.
Zůstali jsme na „Dvorečku“, jak se ve firmě říká plácku, kde parkují auta, tři. Dvoreček. Travnatá plocha je určena pro osobáky, větší, vyasfaltované plochy patří náklaďákům. Kamiony, ty lemují celou scénu, stojí na krajích, podél obrubníků, jako takoví strážci. „Kupte mi tři Kozly,“ úkoluje Pinďa a a přitom se směje. „A pohněte si, jsou čtyři…
31.7.2020 Je pátek, poslední červencový den. Poslední den kdy se mohu považovat za zaměstnance soudu. A také první den, od kterého se budu moci považovat za zaměstnance kamionové firmy. Ano, pořád je tam ten zaměstnanec. Z určitého pohledu v tom vlastně není rozdíl. Asistent soudce nebo řidič, zaměstnání jako zaměstnání. Ráno vstaneš a jdeš ke stroji. Děláš,…
Po ránu, po příjemné, i když trochu nervózní projížďce na kole (ať jsem tam co nejdřív!!!), vysprchování a převlečení do „pracovního“ se úřední budova a postavy v ní se nacházející zdají příjemné, i když trochu zvláštní. Ranní paprsky ji prostupují ve směru od věznice ke kancelářím úředníků. Taková rána mi vždy připomenou můj první pracovní den…
Tento způsob léta zdá se mi naprosto jedinečný. Každý den přináší něco nového. Kam se tedy podělo cvičení pro pevný střed těla? Místo cvičení jsem dnes zvolil krácení dvoumetrových smrkových kmenů o větším průměru. Přibližuji se k hromadě dvoumetrových polen a cítím, jak se mi ve vzpomínkách oživuje září předminulého roku, doba, kterou jsem trávil povětšinou…
V uplynulých dvou dnech jsem hodně přemýšlel o tom, jak je důležité jakoukoliv novou informaci ihned převádět do vlastní praxe. K čemu mi bude přečtení knihy o tom, jak se šroubuje šroubovákem, když ještě ani žádný šroubovák nevlastním, natož abych jej někdy držel v ruce? Nabyl jsem nezvratného přesvědčení, že trénovat „šroubování šroubovákem“ by měli i ostatní. Začal…
11.3.2020 Na tenhle výukový blok kurzu Horský průvodce jsem se těšil. Mapy jsem vždycky miloval. Svého času jsem si pořídil celou edici map vydaných Klubem českých turistů pro Českou republiku a k ním jsem si zakoupil dokonce „klad listů“, abych se nemusel namáhat přemýšlením, která mapa pokrývá které území. Zkrátka, bez mapy od KČT se svého…
29.2.2020 Je konec února. Doposud velmi mdlá zima změnila náhle a nečekaně svůj výraz. Vzpomněla si, jakoby v posledním záchvěvu, na svou pravou podstatu. V sobotu po půl šesté otvírám dveře chaty …. do vánice. V tomhle že mám jít čtyři kilometry, jak jsem si naplánoval, v barefootech, s krosnou na zádech a běžkami v ruce? Mou první reakcí bylo jasné…
V době, kdy jsem minulé léto dělal obložení auta, jsem měl takový ten divnýpocit, že bych měl také řešit osvětlení a zásuvky. Říkal jsem si v duchu: cosvětla, kabely? Ty by měly být pod palubkami. Ale jaké kabely? Jaká světla? Jak to vše napojím? A co autobaterie? Musel jsem si přiznat, že pokud jde o…
Loni v říjnu jsem se rozhodl, že měsíc nebudu pít kávu. A vydržel jsem. Nebudu zastírat, bylo to tvrdé. Kofein útočí ve všech možných podobách doslova na každém rohu. O co víc se mu bráníš, o to častěji na něj myslíš. Teprve nyní jsem našel odvahu zveřejnit své zápisky ze třetího dne měsíční kofeinové odstávky. To…
Někdy v říjnu 2019 Jdu jako obvykle k Frantovi, dám klíček do zapalování, kontrolky se rozsvítí, otočím klíčkem do polohy „start“..! A nic. Jak to? Říkám si v duchu. Že bych tím klíčkem točil moc rychle? Nebo se v zapalování najednou objevila ještě čtvrtá poloha? Při startování si většinou v duchu přeříkávám: „Raz – dva – tři!“…