Elektrický proud


V době, kdy jsem minulé léto dělal obložení auta, jsem měl takový ten divný
pocit, že bych měl také řešit osvětlení a zásuvky. Říkal jsem si v duchu: co
světla, kabely? Ty by měly být pod palubkami. Ale jaké kabely? Jaká světla? Jak to vše napojím? A co autobaterie?

Musel jsem si přiznat, že pokud jde o elektriku, budu potřebovat pomoc
někoho, kdo se zabývá elektrikou. Elektrikáře! Poté, co jsem vyčerpal svůj
obvyklý postup, tj. zkusil jsem nastudovat problematiku na internetu
(neúspěšně), pročetl jsem internetové diskuse (vedly pouze ke zvýšení zmatku), musel jsem uznat, že sám to nezvládnu. I zavolal jsem tedy autoelektrikáři. Ještě týž den jsem se za ním rozjel. Měl jsem jasnou představu, jak bude naše setkání probíhat. On mi poradí, jaké součástky si mám koupit, já si vše napíšu, odjedu, a budu ve své práci pokračovat dále.

Omyl. Přijel jsem evidentně k člověku, který přestavby dodávek provádí
skutečně ve velkém stylu. Elektrický mág. Byla mi předvedena ukázková dodávka s ohromným topným tělesem, systémem na ohřev vody, komfortním WC a dalšími vychytávkami. Nebo zbytečnostmi? Jak se to vezme. Připadal jsem si vedle té luxusní vilky na kolech jako takový nějaký příštipkář. Odjížděl jsem s růžovými sny přemalovanými na šedo a dojmem, že plán o bydlení v dodávce v zimě asi nebude zcela reálný. Že na to, abych mohl vybudovat skutečně funkční bydlení v autě (i v zimě), potřebuji úplně jiný rozpočet, než který mám k dispozici. Elektrický mág se se mnou po hodinové přednášce rozloučil se slovy, že se určité vrátím.

Byl jsem rozladěn. Začal jsem otázky elektriky tak nějak ignorovat. Dny a
týdny ubíhaly Snad jsem v koutku duše čekal, že to vyřeší samo?

Nevyřešilo. Koncem léta jsem se rozhodl objednat u elektrického mága alespoň základní elektronistalace – vysokokapacitní vestavbovou autobaterii Varta (230 Ah) s kvalitní nabíječkou Victron, voltmetr a propojovač startovacích (mám 2) a vestavbové autobaterie (cyrix). Chtěl jsem se držet při zemi.

„A co budete dělat, až Vám v zimě někde na
horách nepůjde nastartovat auto? A nikdo tam nebude?“ zeptal se mě Elektrický
mág. A pokračoval: „Nechcete tam přidat bypass?“

Nevěděl jsem, co je bypass.

„Ten spojí všechny tři baterie dohromady, takže k nastartování auta pomůže vestavbová baterie. Bude Vás to stát nějaké peníze navíc, ale uvidíte, že se Vám to bude hodit.“

Moc dlouho jsem neváhal. Přece jen pořád ještě nejradši pobývám v místech, kde se moc lidí, kteří by mi v takové situaci mohli pomoct, nevyskytuje. Roztláčení aut se už dneska moc nepraktikuje. Nehledě na to, že hrozí poškození motoru, sám bych dodávku stejně neroztlačil.
Tak jo, bypass objednávám.

„Na kvalitní solání panely zapomeňte, na to nemáte, ale co kdybych Vám tam pro začátek dal aspoň CEE přívodku?“ ozval se v průběhu prací na zakázce Elektrický mág.

Nevěděl jsem, co je CEE přívodka.

„To je zásuvka, kterou si auto připojíte do elektrické sítě. Vybité baterie budete nabíjet několik hodin. Přece nechcete auto někde nechávat s otevřeným okýnkem, nebo ano?“

To jsem opravdu nechtěl. Tak jo, chci ještě tu CEE přívodku.

„Dobře tak Vás to vyjde s pojistkami, kabeláží a prací asi na třicet tisíc.“ uzavřel debatu Elektrický mág.

Když jsem auto od Elektrického mága zase odvážel, bylo mi nevolno. Takže za tyhle peníze mi tu stojí vestavbová baterie s nabíječkou, voltmetr, venkovní zásuvka a bypass. Získal jsem cenné informace, to ano, ale mám pocit, že ty informace vlastně všechno jen zkomplikovaly. A zatím nesvítím ani nenabíjím. Jinými slovy, to, kvůli čemu ty elektroinstalace jsou, vlastně ještě vůbec nefunguje. Projížděl jsem se zoufale krajinou Podještědí, a doufal jsem, že ten pocit marnosti aspoň trochu rozjezdím.

Na svou „elektrickou přípravu“ jsem se ale smutně díval ještě celé dny a týdny. Tušil jsem, že stačí málo, aby vše začalo být funkční. Nakoupil jsem světla z Číny. Jedno větší, kruhové, na strop. Dvě menší…taky na strop? Nebo do poličky. Led pásky, lampičky. Ale co ty kabely?

Poprosil jsem svého kamaráda, elektrikáře. Jeho specializací sice není autoelektrikařina, ale věřil jsem, že společnými silami to zvládneme.

Domluvit termín nebylo úplně jednoduché, ale zvládli jsme to. Pozorovat elektrikáře při práci pro mě bylo naprosto úžasným zážitkem. Tohle prostě z internetu nevyčteš. Michal přišel, podíval se, co je třeba, a vrátil se s rolí červenočerného kabelu. Černý je mínus, červený plus. Najednou to vypadalo úplně jednoduše. Mé minuty a možná i hodiny strávené na eshopech s autoelektrikou, kdy jsem stejně nepoznal, jaký kabel bych měl koupit, byly zcela zbytečné. Někdy je opravdu lepší se zeptat… A pak, to nářadí, svorky… Zíral jsem na různé druhy kleští a sledoval jejich funkci. Pozoroval, s jakou chirurgickou opatrností Michal při své práci postupuje. Když jsme klečeli v dodávce mezi kabely a svorkami, připadal jsem si, že si hrajeme jako dva kluci. Pak jsem byl pověřen, abych jako „truhlář“ vyvrtal do palubky díru pro vypínač. S posvátnou opatrností jsem tento úkol provedl. Umístili jsme vypínač na své místo. Připojili. Pak jsem vypínač slavnostně zmáčkl…. a rozsvítilo se první světlo! Zařval jsem radostí. Franta najednou tak nějak ožil. Už to bude holt jiné, než si pořád svítit čelovkou. Takové – domácké. Díky, Michale!